Právě oslavila své osmnácté narozeniny. Přesto už se může pochlubit několika významnými týmovými úspěchy. S reprezentačním družstvem žen i dorostenek Slovenska získala titul mistryň světa v požárním útoku. Proto jsme požádali Annu Lavkovou, aby nám něco málo o sobě prozradila.

Volám sa Anna a bývam v malej obci pod Tatrami neďaleko Popradu. Študujem na osemročnom gymnáziu na ulici Kukučínova v Poprade. Navštevujem aj základnú umeleckú školu kde sa 11 rokov venujem hre na klavír.

Jaké vlastně byly tvoje začátky?

K hasičskému športu som sa dostala vďaka sesternici na základnej škole keď som mala 8 rokov. Veľmi ma to bavilo. Boli sme skvelá partia dievčat a spolu s našim trénerom Ujom Ferom (František Kundis) sme podnikali veľa športovo-turistických výletov. Našim najväčším rivalom bolo družstvo z obce Šuňava. Kedže na Majstrovstvá sveta do Opole (Poľsko) potrebovali doplniť družstvo tak ma ich tréner oslovil. Vtedy som sa prvý krát zúčastnila majstrovstiev sveta v hasičskom športe CTIF. Mala som 12 rokov. O rok neskôr ma oslovil repre tréner Marek Šebest s ponukou trénovať 100 a vežu. Tvrdo sme trénovali a úspech sa dostavil v podobe zlatej medaile v hasičskom útoku na majstrovstvách sveta v Ostrave.

A teď jsi na tom výkonnostně jak?

Najlepší čas na 100m mám 18.38 a na veži je to 8.3 s
Za najkrajší moment považujem zlato v útoku z Ostravy za dorastenky. Bola to naša prvá súťaž a bolo to skvelé. Taktiež víťazstvo za ženy minulého roku v Banskej Bystrici bolo nádherné. Atmosféra bola úžasná a tak som si to naozaj užila.

Co tě na požárním sportu vlastně přitahuje?

Hasičský šport je kombináciou atletiky a zručnosti. Skutočnosť že počas šprintu musíte bežať s hadicami a prekonávať prekážky ho robí naozaj zaujímavým. Samozrejme veľkým bonusom je cestovanie a navštevovanie nových krajín a miest.

Máš čas se věnovat i něčemu jinému?

Momentálne len rekreačné behávam a bicyklujem. V zime sa venujem lyžovaniu, bežkovaniu a snowboardingu.

A jak tedy probíhá tvoje příprava?

Trénujeme prevažne na kempoch alebo individuálne. Zimná príprave je však úplne individuálna. Počas zimnej sezóny som navštevovala posilňovňu. Taktiež sme už mali aj prvý kemp kde nám premerali výkonnosť po zime. V tomto roku je mojim cieľom zúčastniť sa majstrovstiev sveta v Rusku a vylepšiť si osobáky v oboch disciplínach.

A největší přání?

Dúfam že sa mi podarí dostať do štafety na posledný úsek a že obhájime titul majsteriek sveta.

Na závěr tradiční vzkaz fanouškům…

Robte čo vás baví a nenechajte sa nikým odradiť. A Čechom ďakujem za super atmosféru, ktorú spravia na každej súťaži.

Tak přeji ať ti vše vyjde a děkuji za rozhovor

Karel Švéda

Co tě přimělo k něčemu takovému jako je hasičská televize. 

Nějak se to vyplynulo postupem času samo. Začali jsme tím, že když se objevila možnost internetu (mladí se zeptají, kdy to bylo, protože svět bez tohoto nástroje nepamatují). Tak jsme s kamarádem vyrobili jednoduché stránky sboru. Na ně jsme dali pár fotek a bylo. Postupně jak jsem si koupil první digitální foťák, 1Mpix asi za 15 tisíc. A tak jsme tam začali dávat těch fotek víc. Po pár letech jsem se od foťáku propracoval k první digitální kameře na kazety, tak jsme pak na konci sezóny koukali na všechno co jsme natočili. Později si kamarád všechno tohle vzal domů a asi po měsíci to měl sestavené asi do 90minutového sestřihu s hudbou – to bylo fakt suprový. Dnes se tomu smějeme, ale fakt to tak bylo…

Snad každý fanoušek požárního sportu tě zná jako výborného moderátora. Absolvoval jsi nějaký kurz rétoriky?

Žádný kurz jsem neměl, jen hodně čtu a sleduju televizní přenosy. Postupně jsem se přistihnul, že místo toho abych sledoval zápas a dění na hřišti, tak sleduju z jakého místa co zabírá která kamera a o čem v kterou chvíli moderátoři mluví…to jsou moje kurzy. Snažím se být nejednostranně zaměřený, takže sleduju hokej, fotbal, florbal, tenis, motorismus, cyklistiku. V zimě biatlon nebo akrobatické lyžování. Třeba takový pan Robert Bakalář…to byla vysoká škola rétoriky – vydržet komentovat 6-7 hodin přímého přenosu Tour de France, kde závodníci 6 hodin šlapou do pedálů a pořád mít o čem mluvit…to je fascinující. Myslím, že moderátor, nebo komentátor udělá polovinu toho, jestli se lidi na akci vydrží, nebo nevydrží dívat.

Myslím si, že hodně čtenářů by zajímalo, kde jsi vzal tolik zajímavosti o požárním sportu.

Požárnímu sportu se věnuju už od “minulého století” :D. a sem tam si něco pamatuju, takže pak je ve vzpomínkách z čeho lovit. Samozřejmě taky mám nějaký archív výsledků, tak hlavně před mistrovstvím si ty nejlepší připomenu.

Vlastně ty jsi taky závodil. Zkus nám o tom něco říct.

No závodil… :). Dodnes jsem členem SDH Kolšov a za mé éry jsme byli na špici okresu Šumperk a jako jedni z mála jsme tehdy jezdili i na závody mimo okres. To ještě neexistoval nějaký Český pohár, nebo Extraliga. Ale měřeno dnešním pohledem jsme třeba byli třetí na Leninovi, nebo třetí na tehdy prestižních závodech v Karolince, kam také jezdilo kolem 200 družstev. Byl jsem na rozdělovači a postupně jsem se posunul na béčka, ale několikrát jsem byl i na savicích nebo na koši. Můj poslední závod jsem běžel levý proud s průlezem plotku a sestřikem ze třímetrového žebříku

Dosáhli jste někdy nějakého vysokého umístění?

S Kolšovským družstvem jsme byli u zrodu Velké ceny okresu Šumperk, kterou jsme několikrát (asi 5x) vyhráli. Taky jsme byli druzí na krajském kole PS a postup na republiku nebyl vůbec daleko. Tehdy se ještě nesestavovaly okresní a krajské výběry, ale každý sbor jel s tím, co měl doma. My jsme tehdy vůbec nepočítali s nějakou účastí na kraji, takže i kluci měli na tento termín různě naplánované dovolené, tak jsme na tom kraji ani nebyli v nejsilnějším složení.

Jestli se nepletu, tak v roce 2011 družstvo dorostenek z Kolšova vyhrálo titul na republice. Měl jsi na tom nějaký podíl?

Tohle družstvo jsem postupně začal budovat asi 4 roky před tím titulem. Postupně jsme byli 11., 10., 4. Pak jsem se odstěhoval za prací do Prahy a družstvo převzali Michal Chládek s Petrou Hejlovou a pod jejich vedením se titul zrodil.

Taky máš blízko k reprezentaci dorostu. Jak probíhá příprava Mistrů světa z tvého pohledu?

Fascinuje mě, jaké pokroky dokáží kluci během jednoho jediného roku udělat. Myslím, že od prvopočátku je tam perfektní parta lidí, která jde jasným směrem. Úplně od začátku je u toho Jenda Vráblík, který by sám mohl určitě ještě závodit na vrcholné úrovni, ale jeho baví spíš vše co umí, předávat klukům. A kluci i když si občas zaremcají, tak ho berou. Před dvěma roky do party myslím perfektně zapadnul Radim Juřena, který jako bývalý atlet taky má klukům co předat. No a teď tým rozšířil i Kája Ryl, který je pro většinu kluků vzorem na věži.

Ale vrátíme se zpátky k televizi. Mohou letos diváci těšit nějaké novinky?

Každou sezónu se snažíme nějaké novinky rozjet. Problém je s tím, že narážíme hlavně na finanční bariéru, protože spousta věcí se dá udělat nadšením a na koleně, ale pro další věci je potřeba to i nějak finančně posunout víc. Už třeba jen proto, že dřív se všechny věci plus štáb vešel do osobáku. Dnes, když máme tři kameramany, střihače, komentátora, grafika, “ajťáka” plus spoustu kufrů a kabelů, tak už nám pomalu ani dodávka nestačí. Ale diváci se těšit určitě můžou

Bude nějak soutěž pro diváky?

Podařilo se nám zajistit spoustu drobných cen na různé divácké soutěže, takže na ty se určitě dostane hned od prvních přenosů. Chystáme soutěže jak pro diváky u obrazovek, tak pro ty přímo na místě. Takže sledujte náš Facebook a sledujte vysílání a buďte aktivní.

A na závěr, bude letos nějaký nový merch?

Také v této oblasti nějaké novinky chystáme. Jsme rádi, že se fanouškům naše věcičky líbí a že si je kupují. Mimo jiné nám to třeba pomůže zaplatit benzín při našich cestách za nimi a nebo našetřit na nějakou kvalitnější kameru, nebo něco jiného. Tímto všem moc děkuju a vzkazuju, ať se těší na letošní sezónu a ať nás sledují

Děkuji za rozhovor.

Adam Mráček

S Markétou MARKOVOU jsem se poprvé potkal, když jsem organizoval tréninkové kempy pro dorostence, kteří chtějí začít s požárním sportem. Tenkrát jsem ještě nevěděl, že tahle křehká blondýnka zaběhne stovku pod sedmnáct vteřin, dvakrát získá dorostenecký titul mistryně ČR a dvakrát se jí stane i v ženské kategorii. Nevěděl jsem, že si z juniorského MS 2015 v Grodnu doveze bronzovou medaili za dvojboj. A že mi ji potom věnuje…

Ahoj Makýtko, jak se máš?

Momentálně neúspěšně bojuji s dost nepříjemným nachlazením, takže v přípravě mám teď pauzu, abych byla fit na první soustředění, které se kvapem blíží. K tomu mi probíhá ještě zkouškové období ve škole, takže spoustu času věnuji učení.

No jo, po vánocích…jak jsi je vlastně strávila?

Jako každý rok jsem byla doma s rodinou. Prostě klídek, pohoda.

To věřím, sezóna byla náročná a letos určitě bude ještě víc

Pro mě je letos hlavním cílem nominovat se na olympiádu v rakouském Villachu, jelikož v roce 2013 jsem neměla možnost se olympiády v PS zúčastnit. Chtěla bych zažít tu atmosféru. Mým každoročním cílem je také odběhat sezónu bez zranění.

Kdo tě vlastně k požárnímu sportu přivedl?

Asi v 9 letech jsem byla nějak po skole u kamarádky tady ve vesnici a ona se práve chystala na hasičák, tak jsem šla s ni, no a nějak me to chytlo. Sice se kroužek u nás v Petrovicích rozpadl kvůli nedostatku dětí,ale pokračovala jsem v sousední Dolní Čermné.

A kdyby nebyli hasiči, dělala bys i jiný sport?

Tak to netuším. Možná bych se více věnovala florbalu, který hraju teď pouze s přáteli přes zimu, když mám více času.

Kdo tě nejvíc podporuje?

Nejvic mě samozřejmě podporuje moje rodina, zejména taťka a strýček, sledují všechny závody

Co jsi na sebe ještě nikde nepráskla?

Jsem dost nenažraná ač se to nezdá. Když na to příjde, tak sním co vidím

A na závěr máš nějaký vzkaz pro fanoušky?

Fanouškům bych chtěla vzkázat, aby nám dál tak skvěle fandili, jako to dělají doposud . Čeští fanoušci totiž vytvářejí nejlepší atmosféru, která dokáže závodníka nakopnout k lepším výsledkům.

Díky za rozhovor a přeju ti úspěšný lov na Jeleny

Karel Švéda

Dnešní pokračování rozhovorů se závodníky bude tak trochu jiné. Vahid Kazakbaev se tak rozepsal, že asi ani není potřeba do toho vstupovat otázkami. Jen dodejme, že Vahid je dvojnásobný mistr Kazachstánu na stovce, a s reprezentačním týmem dvojnásobný mistr světa v požárním útoku. Jeho osobáky jsou 16,02 a 14,10. Narodil se ve městě Čimkent a pracuje u ministerstva pro mimořádné situace jako hasič-záchranář. Ale teď už předávám slovo Vahidovi…

K požárnímu sportu jsem se dostal někdy v deváté třídě základní školy. Chtěl jsem se věnovat nějakému sportu. Jako všichni rodiče i ti moji chtěli, abych se jen tak neflákal po ulici a dělal něco užitečného ve svém volném čase. Tak mě máma poslala za svým bývalým spolužákem a řekla mi, že on je teď trenér, ale že neví čeho. Tak že se mám za ním jet podívat a třeba se mi to prý zalíbí. A to byl můj start do požárního sportu. Že se tomu budu dál věnovat a že to jednou bude moje zaměstnání, to jsem tehdy netušil. Ale žádná cesta není přímá. Tenkrát jsem to vydržel asi tři měsíce a nechal jsem toho. Ani nevím tenkrát proč. Ale začátkem roku 2011 k velkému údivu všech jsem se k tomu vrátil a za dva měsíce už jsem startoval na svých prvních závodech v Astaně. Člověk někdy přemýšlí, co by bylo, kdyby nebylo a nakonec se všechno zamotá a dopadne to stejně tak jak má. Takže to byly moje začátky.

Jinak kromě požárního sportu jsem se taky věnoval gymnastice, šermu, zápasu, fotbalu a ani nevím čemu všemu. Bavilo mě všechno, ale u ničeho jsem dlouho nevydržel. Je to jako když zasadíš sazeničky na různá místa v sadu a čekáš která se ujme. A nakonec ta jedna, na kterou nejvíc svítí slunce zapustí hluboko kořeny a vyroste z ní velký silný strom. A tak to bylo i se mnou. Musel jsem vyzkoušet všechno, abych zůstal u toho, co je mojemu srdci nejbližší. Zamiloval jsem si požární sport kvůli jeho neobyčejnosti, výškám, rychlosti, žebříkům a hadicím. Chci být lepším a lepším a svoje výsledky vidět na tabuli výš a výš. Mám své cíle za kterými jdu krok za krokem na každém tréninku.

Momentálně se usilovně věnuju přípravě na sezónu 2017. Každý den trénuju dvoufázově jak silové věci, tak techniku. Důležitá je taky psychologická příprava, protože jakkoliv může být člověk dobře fyzicky připravený, tak když to nedokáže potom prodat, je to k ničemu.

Za nedlouho mě čeká zimní mistrovství Kazachstánu ve dvojboji, které proběhne v Astaně. A pak už začne příprava na Pohár federace Kazachstánu. Je to takový ostrý a pro mě důležitý start do sezóny 2017. Pak už začátkem léta přijdou naše oblastní postupová kola a první mezinárodní starty. A samozřejmě potom mistrovství světa. To je nejvyšší cíl, kvůli kterému sportovci dřou celý rok, aby se mohli porovnat s nejlepšími světovými závodníky. S tím určitě budete souhlasit

Těm kdo se požárnímu sportu věnují bych chtěl vzkázat..Když běžíte a prohráváte, musíte běžet rychleji. A ne sedět a dumat jak rychle by jste chtěli běžet příště. Budete běhat tak rychle, jak moc budete trénovat. Pokud jste mladí a chcete vítězit, tak musíte pracovat jako vítězové. To není o řečech, je to o práci. Když vám bude někdo říkat, že něco nedokážete, tak se pokuste udělat nemožné možným a dokažte, že na to máte. Jinak to nemá cenu a jděte od toho.

Požární sport je zvláštní. Je tam tolik technických věcí, které se dají pokazit nebo naopak zdokonalit a přizpůsobit každému tak, že i malý může porazit velkého, slabý silného a amatér profesionála. Někde ubrat pár setinek, něco zvládnout jinak, to je základ. A dokázat ne druhým, ale hlavně sobě, že každý trénink, který jsem tomu věnoval, měl smysl. Musí to být jak droga, bez které nemůžeš žít. Musíš se těšit na rozdělovač, na hadice, na žebřík prostě na všechno a nikdy jinak.

Do roku 2017 přeju všem, aby na výsledkových tabulích viděli u svého jména takové časy o kterých se jim už dlouhou dobu sní a kvůli kterým každý den trénují. Buďte vítězové.

Děkuji

Karel Švéda

Na přelomu roku jsme si také popovídali s Dagmarou Lukaszewskou. Dagmara má několik medailí ze Svitav, kde s družstvem dorostenek Polska zvítězila ve štafetě a v požárním útoku získala stříbro.

Ahoj Dagmaro, jak se žije v Toruni?

Ale dobře Zrovna jsem ve škole. Studuju na Univerzitě M. Kopernika v Toruni obor kosmetická chemie. Jinak se taky nenudím, místo praxe si chodím přivydělávat do obchodu s kosmetikou.

A co trénink?

Momentálně netrénujeme. Máme to tady těžké. Jsme jediné družstvo děvčat, které se požárnímu sportu v Polsku věnuje. Rády by jsme trénovaly, ale moc podporu nemáme. Ale naši trenéři se s tím snaží něco udělat, tak uvidíme…

Jak jste se tedy k tomuhle sportu dostaly?

Většinou jsme dělaly atletiku a jednou za mnou přišel tátův kamarád, jestli bych to nechtěla zkusit. Nikdy jsem o tom neslyšela, zdálo se mi to jako bláznivý nápad..To bylo v roce 2013

Ale tak nakonec jsi to zkusila…

Ano, zkusila. Začala jsem trénovat a na stovce jsem se dostala na 17,31 a na věži 7,88. Nejvíc to bylo ve Svitavách. Byl to náš první závod a hned několik získaných medailí. To byla motivace pokračovat v tom dál.

Co se ti na tom zalíbilo?

Je to speciální sport. Žádný jiný takový není. Pokračovala jsem dál i s atletikou, ale tohle je něco specifického.

Jaké máš přání do roku 2017?

Chtěla bych, aby to všechno dobře dopadlo a my se mohli požárnímu sportu věnovat dál

A nějaký vzkaz pro fanoušky do Čech?

Buďte šťastní, že se tomu krásnému sportu můžete věnovat a taky že máte tak skvělé všechny reprezentační družstva.

Díky za rozhovor a těším se na setkání během závodů

Karel Švéda