ZÁZNAMY Z MISTROVSTVÍ
Den 1. – PÁTEK (Výstup na věž a Slavnostní nástup)
Den 2. – SOBOTA (100m ženy)
Den 2. – SOBOTA (100m muži HZS a SDH, štafety 4x100m muži, ženy a HZS)
Den 3. – NEDĚLE (Požární útoky a Slavnostní vyhodnocení)
Jako poslední jsme s naší redakční kamerou navštívili reprezentaci juniorek. Co jim v přípravě nešlo a co se naopak dařilo? Čím chtějí favorizované Rusky a domácí tým překvapit? Vyzpovídali jsme vedoucího družstva Vlasťu Gáška a Moniku Marešovou
Nový ruský rekord Vladimir Sidorenko 14,75s – 100m překážek
Zlatá medaile Kuby Pěkného z hasičské olympiády ve francouzském Mulhouse
Odebírejte informace z našeho YouTube kanálu kliknutím přímo zde a neuteče Vám jediný přenos nebo video
FireTV
Podpoříte nás také sdílením na Facebooku FireTV nebo můžete odebírat zde náš Youtube kanál a být automaticky informování o nových videích a přenosech
Už se to jednou stalo, bylo to neuvěřitelné a věříme, že se to může stát znova. Nominujte nás do opět soutěže Křišťálová lupa 2013 v kategorii zájmový web a ukažme společně všem kdo jsou hasiči zač a kolik nás je. Věříme, že díky Vám opět uspějeme Děkujeme
http://kristalova.lupa.cz/nominace/
Během zimní přestávky jsme oslovili některé závodníky, kteří zaznamenali úspěchy na mezinárodní scéně v dorostenecké kategorii. Dnes ale o nich moc není slyšet. Jak se mají? Co dělají? Zjistíte v následujících rozhovorech.
Proč jsi skončil s požárním sportem?
S požárním sportem jsem skončil z důvodu studia na vysoké škole. Chodím na vysokou školu do Prahy a trávím zde spoustu času, a tím se mi změnil celý životní styl a na požární sport najednou nebyl čas. Později trochu chyběla i potřebná motivace k tréninku.
Jakého úspěchu si nejvíce vážíš?
Za největší úspěch považuji zisk titulu mistra světa na 100m s překážkami na MS 2013 v Podolsku. A také celkové vítězství v družstvech naší reprezentace na 
zmiňovaném mistrovství světa.
Je něco co tě mrzí, že nezávodíš?
Ze všeho nejvíce mě mrzí to, že se už nesetkávám tak často s kamarády, které jsem dříve poznal když jsem jezdil po celé republice po závodech.
Uvažoval jsi o návratu?
O návratu jsem uvažoval už několikrát. Hlavní roli, ale stále hraje škola, kde mi zbývají ještě necelé 2 roky na magisterském studiu. A právě poté až dokončím školu jsem měl v plánu, že se k požárnímu sportu opět vrátím.
Jak jsi přišel na PS?
K požárnímu sportu mě v dětství přivedli rodiče. Hlavně táta, který je také dobrovolným hasičem. Maximálně se mi věnoval, absolvoval se mnou vždy zimní přípravu, jezdil se mnou na závody a poskytl mi podmínky k trénování jako nikdo jiný. Mimo jiné mi na zahradě nechal postavit i cvičnou věž.
Jaké máš vzpomínky?
Vzpomínky mám z větší části dobré. Během těch několika let, co jsem byl v reprezentaci 
jsem poznal spoustu dobrých kamarádů z celé republiky. Velmi rád vzpomínám na závodění s hasiči z Bludova a s týmem reprezentace. Také mám i špatné vzpomínky a to z mých zranění, která mě provázela. Kvůli zranění jsem bohužel přišel i o MS v Petrohradu.
Co se ti stalo?
Týden před mistrovstvím světa jsem na závodech špatně došlápl při seskoku z bariéry a byl z toho těžký výron v kotníku.
Sportuješ?
Ano pořád aktivně sportuji. Jezdím na kole, stále běhám, hraju tenis a badminton, zvlášť badminton mě teď hodně nadchl a chodím ho hrát poměrně často.
Co děláš teď?
Jak už jsem zmiňoval ještě studuji a také pracuji v jedné z tátových firem, která vyrábí věci pro požární sport ať už jsou to kladiny, bariéry a nebo hadice, které mám na starosti. Takže s požárním sportem jsem zas tak neskončil, i když se mu teď věnuji z jiné strany. A když vidím na nějakých závodech sportovce, kteří mají naše hadice, mám z toho vždy upřímnou radost.
Děkujeme za rozhovor
Šestadvacetileté blondýnky v německém dresu si musí všimnout každý, kdo byl někdy na mezinárodních závodech. Když zrovna není na startu, tak svoje kolegyně povzbuzuje, něco jim radí, nebo je masíruje. Zkrátka je pořád v centru dění. Eileen HILDEBRANDT nyní studuje sport a výživu v Halle, jak ovšem sama říká, svoje srdíčko má v Cottbusu, kde žila posledních šest let, ale kvůli studiu se musela přestěhovat. V Cottbusu vystudovala fyzioterapii a sportovní rehabilitaci. Během studia se v rámci praxe taky věnovala paralympijským sportovcům.
Jak jsi se vlastně dostala k požárnímu sportu?
Začala jsem v roce 2004 ještě jako mladý hasič. S nimi jsem se účastnila mnoha závodů v této kategorii. To bylo s družstvy Genschmar, nebo Märkisch Oderland. Od roku 2010 jsem členkou Team Lausitz, se kterým jsem se v roce 2013 zúčastnila Olympiády v Mülhouse. Na německém mistrovství jsem běžela za družstvo Brandenburgu, se kterým jsme se kvalifikovaly na Olympiádu do Villachu, která proběhne tento rok. Navíc od roku 2015 jsem v německém reprezentačním týmu, se kterým jsem se zúčastnila MS v Petrohradě a v Ostravě.
Za ta léta už jsi taky určitě posbírala řadu úspěchů. Čeho si ceníš nejvíc?
Můj osobák na stovce je 19,96 a začala jsem i s věží, kterou jsem zvládla za 8,74. Největší zážitek byl loni v Ostravě během závodů na věži. Byla tam úžasná atmosféra a díky vaší FireTV nás sledovalo živě spousta známých a kamarádů v Německu. Všichni nám přáli hodně štěstí a hned jak jsem si tam zaběhla svůj osobák, tak mi přišla spousta nádherných esemesek s gratulacemi. Další nezapomenutelný moment byl pro mě při MS v Petrohradu, kdy představovali naši štafetu. V tu chvíli jsem byla tak dojatá, až mi vyhrkly slzy do očí.
Takže se tě asi ani nemusím ptát, co se ti na požárním sportu líbí, že?
Když to shrnu, tak je to skvělá parta lidí a ta různorodost sportovních aktivit během všech disciplín požárního sportu.
A věnuješ se tedy ještě něčemu jinému?
S některými kolegy z našeho družstva se pokoušíme o atletický desetiboj, jako taková všeobecná průprava. A taky je to samozřejmě v mé práci. Pracuji totiž ve fitnesscentru jako kondiční trenérka.
Takže se zimní přípravou určitě nemáš problém 
Kromě studia a práce trénuju 3-4x týdně hasičské dovednosti. Jsem dobrovolná hasička, takže to beru jako koníček. Jakmile mám trochu času, snažím se aspoň o něco z požární techniky. Teď v zimě chodíme na atletiku do haly, ale lezení je pro nás jedině venku. Jinde na to nejsou podmínky.
A jaký máš cíl pro rok 2017?
Chtěla bych se zúčastnit Olympiády ve Villachu a taky mistrovství světa, ale největším přáním je zlepšit si svoje osobáčky. Přála bych si taky, aby setkání ve Villachu bylo taky tak skvělé jako na jiných olympiádách. Nezáleží na tom kdo je ze které země, ale jsme jedna velká parta s jedním společným zájmem. A taky si přeju, abychom my sportovci, fanoušci a naše rodiny byli zdraví a šťastní.
Chtěla bys na závěr něco vzkázat fanouškům?
Určitě bych chtěla všem moc poděkovat za podporu během závodů a speciálně fanouškům z Česka za to jak skvělou a nezapomenutelnou atmosféru vytvořili v Ostravě a povzbuzovali naprosto všechny bez rozdílu národnosti. Moc za to všem děkuji.
Zdeňka Novotná patřila zejména na stovce v dorosteneckých kategoriích v uplynulých letech téměř k medailové jistotě. Ať už to byly závody Českého poháru, mistrovství republiky, nebo mistrovství světa. Letošní rok ale vyhlásila takovým rokem oddychovým.
Hned na úvod se tě zeptám. Jak ses dostala k požárnímu sportu?
K požárnímu sportu mě dostala babička v mých 11 letech přes kamarádku, jejíž syn se už v té době požárnímu sportu věnoval.
Jaký byl tvůj první úspěch v požárním sportu?
Za můj úplně první úspěch by se dalo považovat 3. místo v běhu na 60 m s překážkami na okrskové soutěži. Bylo to v roce 2011 na Zbožnově a já nepočítala s tím, že tam poběžím. V té době jsem ani nevěděla, že něco jako šedesátky existuje. Trenér mi řekl, jak se to má přibližně dělat a já to prostě nějak odběhla. Čas si nepamatuji úplně přesně, ale bylo to něco málo přes 22 vteřin.
Co tě na požárním sportu baví?
Na požárním sportu mě baví hlavně jeho různorodost a kombinace atletiky s adrenalinem.
Studuješ Střední průmyslovou školu v Pardubicích obor Požární ochrana. Máš nějaký individuální program, abys zvládala jak školu tak sport?
Žádný individuální program nemám. Škola až na nějaké předměty není tak náročná a dá se to zatím v pohodě zvládat.
Jak probíhá tvoje zimní příprava?
Momentálně vůbec nijak. Do reprezentace jsem nešla a dávám si chvíli pauzu.
Dala sis nějaké předsevzetí na novou sezonu?
Ani ne, všechno budu řešit během sezony, až uvidím, jak na tom jsou ostatní.
Máš nějaký rituál nebo talisman před startem?
Jako talisman mám plyšáka, co jsem dostala od své kamarádky.
Jaké máš vzpomínky na Ostravu?
Jen ty nejlepší. Byl to další úžasný týden se super lidmi, za který jsem strašně ráda.
A poslední otázka. Zajímalo by mne, jak vznikla tvoje přezdívka „Zdenátor“?
To už je hodně dávno. A vlastně to není nijak zajímavý příběh. Taťka hrál jednu počítačovou hru, měl tam přezdívku Wenátor a já to prostě jen překopírovala na sebe.
Děkujeme za rozhovor
Adam Mráček
