Během zimní přestávky jsme oslovili některé závodníky, kteří zaznamenali úspěchy na mezinárodní scéně v dorostenecké kategorii. Dnes ale o nich moc není slyšet. Jak se mají? Co dělají? Zjistíte v následujících rozhovorech.

Proč jsi skončil s požárním sportem?

S požárním sportem jsem skončil z důvodu studia na vysoké škole. Chodím na vysokou školu do Prahy a trávím zde spoustu času, a tím se mi změnil celý životní styl a na požární sport najednou nebyl čas. Později trochu chyběla i potřebná motivace k tréninku.

 

Jakého úspěchu si nejvíce vážíš?
Za největší úspěch považuji zisk titulu mistra světa na 100m s překážkami na MS 2013 v Podolsku. A také celkové vítězství v družstvech naší reprezentace na zmiňovaném mistrovství světa.

Je něco co tě mrzí, že nezávodíš?
Ze všeho nejvíce mě mrzí to, že se už nesetkávám tak často s kamarády, které jsem dříve poznal když jsem jezdil po celé republice po závodech.

 

Uvažoval jsi o návratu?
O návratu jsem uvažoval už několikrát. Hlavní roli, ale  stále hraje škola, kde mi zbývají ještě necelé 2 roky na magisterském studiu. A právě poté až dokončím školu jsem měl v plánu, že se k požárnímu sportu opět vrátím.

Jak jsi přišel na PS?
K požárnímu sportu mě v dětství přivedli rodiče. Hlavně táta, který je také dobrovolným hasičem. Maximálně se mi věnoval, absolvoval se mnou vždy zimní přípravu, jezdil se mnou na závody a poskytl mi podmínky k trénování jako nikdo jiný. Mimo jiné mi na zahradě nechal postavit i cvičnou věž.

 

Jaké máš vzpomínky?
Vzpomínky mám z větší části dobré. Během těch několika let, co jsem byl v reprezentaci jsem poznal spoustu dobrých kamarádů z celé republiky. Velmi rád vzpomínám na závodění s hasiči z Bludova a s týmem reprezentace. Také mám i špatné vzpomínky a to z mých zranění, která mě provázela. Kvůli zranění jsem bohužel přišel i o MS v Petrohradu.

Co se ti stalo?
Týden před mistrovstvím světa jsem na závodech špatně došlápl při seskoku z bariéry a byl z toho těžký výron v kotníku.

 

Sportuješ?
Ano pořád aktivně sportuji. Jezdím na kole, stále běhám, hraju tenis a badminton, zvlášť badminton mě teď hodně nadchl a chodím ho hrát poměrně často.

Co děláš teď?
Jak už jsem zmiňoval ještě studuji a také pracuji v jedné z tátových firem, která vyrábí věci pro požární sport ať už jsou to kladiny, bariéry a nebo hadice, které mám na starosti. Takže s požárním sportem jsem zas tak neskončil, i když se mu teď věnuji z jiné strany. A když vidím na nějakých závodech sportovce, kteří mají naše hadice, mám z toho vždy upřímnou radost.

Děkujeme za rozhovor

Hasičem roku se už podruhé za sebou stal zástupce Moravskoslezského kraje. Tentokrát jím je profesionální hasič z Českého Těšína Pavel Andráško. Má bakalářský titul v oboru Technika požární ochrany a bezpečnosti průmyslu a ve volném čase se věnuje různým sportům jako plavání, florbal nebo chodí po horách.

Ahoj Pavle, ty jsi takový akční, tak pojďme ŕovnou k otázkám na soutěž. Přihlásil jsi se sám?

Do soutěže mě přihlásil bratr s kamarádkou.

A jaká to byla pro tebe zkušenost?

Každopádně zajímavá. Poznal jsem velké množství skvělých lidí jak z produkce, tak i z řad soutěžících a udělal si představu, jak to přibližně chodí v pozadí takových podobných soutěží.

Vyloženě tě něco překvapilo?

Asi to, kolik času a přípravy bylo zapotřebí k tomu, aby vše vůbec proběhlo, tak jak mělo.

A třeba nějaká veselá historka?

Historek je hodně a asi nedokážu vybrat jednu konkrétní… každopádně nejvíc zábavy jsem si asi užil při rozhovorech s fotbalistou Pavlem Horváthem.

Ok, pojďme dál..co focení? Byla to tvoje první taková zkušenost?

Focení byla kapitola sama o sobě. Je to moje první zkušenost a nejtěžší na tom všem asi bylo tvářit se zrovna tak, jak si to štáb a hlavně pan fotograf představovali.

Byla nějaká speciální příprava třeba jako na závody?

Žádná změna oproti tomu co dělám přes rok…nijak jsem nezměnil životosprávu ani nic dalšího

Vítězství je spojeno i s nějakými cenami. Jak sis je užil?

Ceny užívám dostatečně, hlavně tedy televizi ke své konzoli, kdy občas pozvu kamarády a něco zahrajeme…jinak většinu hlavní výhry 20 tisic pro můj SDH jsme po dohodě věnovali dětskému domovu v Havířově, se kterým spolupracujeme a malá část šla na potřeby našeho sportovního týmu.

Ty jsi členem SDH Stanislavice, jak tam se zapojuješ a jak na tvou výhru reagovali kolegové?

Jako SDH se trochu staráme o kulturní vyžití ve vesnici, takže pomáhám s organizací jednotlivých akcí jako např. ples, dětský den, soutěž v požarnim útoku atd. Musím říct, že kolegové samotnou výhru přijali s velkou radostí, a hlavně mě také část přijela podpořit přímo na galavečer, za což jsem velmi rád. Nechali mě také rozhodovat o hlavní výhře a jak s ní naložit.

Ještě na závěr, co bys vzkázal hasičům, kteří o účasti v takové soutěži uvažují?

Ať to zkusí minimálně kvůli těm pěkným holkám, které se tam hlásí

Tak to je pěkná tečka. Díky

Není zač, měj se.

Karel Švéda